Deset let už není mezi námi umělec mnoha talentů Miroslav Horníček
Málokterý z plzeňských rodáků měl tolik talentů jako Miroslav Horníček. Známý především pro svůj inteligentní humor a osobitý herecký styl, byl také úspěšným spisovatelem, dramatikem a režisérem, v neposlední řádě pak tvůrcem uměleckých koláží. Mistr improvizace, který uměl výborně pracovat s publikem, se narodil a prožil své mládí v Plzni, kde ho to při studiích na místní reálce poprvé začalo táhnout k divadlu. Stal se zde členem studentského ochotnického spolku.
Také první Horníčkovo profesionální umělecké angažmá bylo v Plzni. Ve válečných letech 1941 -1945 byl zaměstnán jako herec a režisér v Městském divadle v Plzni. Po válce odešel do Prahy, kde působil na řadě scén, mimo jiné v Národním divadle či ve Werichově Divadle ABC. Mezi jeho nejznámější televizní role patří bezpochyby pan Pécuchet ze seriálu Byli jednou dva písaři. Velice oblíbeným byl také Horníčkův pořad plný jeho svébytného humoru Hovory H.
Miroslav Horníček zemřel před deseti lety, 15. února 2003, ve věku nedožitých 85 let. Je pochován v Kytlicích v Lužických horách, v místě, kde rád trávil volný čas na své chalupě.
Úryvek z rozhovoru s Horníčkovými spolupracovníky z plzeňského divadla Monikou Švábovou a Antonínem Procházkou, který vychází v únorovém čísle Radničních listů:
Jak vzpomínáte na spolupráci s ním?
Monika Švábová: Spolupráce s ním byla krásná. Byl to člověk laskavý, duchaplný, inspirativní a „pobývat“ s ním na jevišti, jak on říkal, byla velká radost. Hru Setkání s Veronikou, kterou napsal pro nás dva, jsme hráli v Plzni, v Praze i v Bratislavě a pro mne to byl vždy nezapomenutelný zážitek.
Antonín Procházka: Bylo to sice jen pár představení v „jeho“ divadle v Plzni, kdy jsem mohl stát po jeho boku, ale těch pár večerů mi dalo víc než tři semestry na DAMU. Od toho kroměřížského setkání uběhla samozřejmě řada let. Našich soukromých setkání bylo mnoho, navštěvoval jsem jeho představení, on viděl moje. A vzpomínám si, jak se uměl moc hezky vyjádřit o hercích. Po představení Ještě jednou profesore nám například řekl: „Vrátili jste mi víru v divadlo.“
Které Horníčkovy role, jeho hry či knihy patří k vašim oblíbeným?
Monika Švábová: Snad nejmilejší kniha, kterou mohu znovu a znovu otevřít, jsou Listy z Provence nebo Dobře utajené housle. Z rolí pak pan Pécuchet v televizním seriálu Byli jednou dva písaři.
Antonín Procházka: Já ho měl nejraději, když vystupoval v těch svých Hovorech H. Ale líbili se mi třeba Dva muži v šachu, které hrál s Lubomírem Lipským, Carmen Mayerovou a Libuší Švormovou. Knížka, ke které se rád vracím, jsou Dobře utajené housle. Ale pustím si ji jako desku. Jeho interpretace je nezaměnitelná.
Dokončení rozhovoru najdete v novém čísle Radničních listů.
