Významný odbojář a velitel Pražského povstání generál Eret má v Červeném Hrádku památník
Příběh účastníka všech tří československých odbojů a jednoho z velitelů Pražského povstání generála Josefa Ereta nově připomíná památník v Červeném Hrádku. Právě tady se Josef Eret před 133 lety narodil. V Hrádeckém parku mu byl 30. října 2025, v den výročí jeho narození, odhalen památník, jehož vznik iniciovali zástupci čtvrtého plzeňského obvodu. Slavnostního aktu se za město Plzeň účastnila náměstkyně primátora pro oblast školství a cestovního ruchu Lucie Kantorová a radní pro oblast sociální a aktivní život seniorů Jiří Šrámek. Přítomni byli rovněž příbuzní generála Ereta, zástupci Armády České republiky, čtvrtého městského obvodu a další hosté.
Fotografie: M. Pecuch
„Odhalení památníku je vyjádřením naší úcty k člověku, který zůstal věrný své zemi i v těch nejtěžších dobách a připomíná nám, že svoboda, vlastenectví, odvaha, čest a věrnost nejsou samozřejmostí. Děkuji Městskému obvodu Plzeň 4 a všem, kteří se zasloužili o to, že se tento památník stal skutečností,“ uvedla během události náměstkyně Lucie Kantorová.
„Jsme rádi, že můžeme připomenout velmi zajímavý příběh tak významné osobnosti, kterou generál Eret bezesporu byl. Návrh památníku jsme konzultovali s rodinou pana generála. Původně jsme uvažovali o pamětní desce, která by byla umístěna na jeho rodný dům. Bohužel v okolí domu není dostatečně velký prostor, aby se tady lidé mohli zastavit a dozvědět se o jeho osudu více,“ řekl starosta čtvrtého plzeňského obvodu Tomáš Soukup.
Autorem památníku je architekt Luděk Míšek z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. „Památník se skládá ze dvou kvádrů, které jsou protnuty nerezovými tyčemi. Některé z nich jsou přerušené, což symbolizuje odtržení pana generála od rodné země a jeho vynucený exil,“ nastínil architekt.
Josef Eret se narodil 30. října 1892 v Červeném Hrádku. Po absolvování reálného gymnázia vystudoval tehdejší Učitelský ústav v Plzni. Po roční vojně krátce učil. Po vypuknutí první světové války byl ale mobilizován. Sloužil v rakousko-uherské armádě, během bojů padl do srbského zajetí. V roce 1918 vstoupil do československých legií v Itálii. O dva roky později studoval na Vysoké škole válečné a začala jeho úspěšná vojenská kariéra.
Působil v řadě pozic jako vysoký štábní důstojník. V roce 1935 přesídlil na Pražský hrad, kde zastával místo ve Vojenské kanceláři prezidenta T. G. Masaryka a následně začala spolupráce s druhým prezidentem Edvardem Benešem. V roce 1937 odešel k pěšímu pluku 29 v Jindřichově Hradci a připravil ve svěřeném úseku opevnění proti vpádu Německa. Mnichovská dohoda přípravy ukončila a Josef Eret zahájil své působení v protinacistickém odboji. V roce 1939 navázal spolupráci s dalším československým prezidentem Emilem Háchou. V roce 1941 musel na základě diktátu Německa stejně jako ostatní bývalí legionáři do výslužby. Stále však pokračoval v odbojové činnosti a od roku 1942 s Františkem Bürgerem připravoval Pražské povstání. V květnu 1945 se stal velitelem pro oblast Praha-západ. V roce 1947 byl povýšen na brigádního generála a stal se přednostou vojenského oddělení vyslanectví Československa ve Vídni.
V roce 1948 byl degradován na vojína a označen za zběha, na základě varování o chystaném zatčení emigroval s manželkou do Spojených států amerických a krátce na to jej následovala také jeho dcera s rodinou. Generál Eret nakonec zakotvil ve Washingtonu, D.C., zpočátku se živil manuální prací, zapojil se do třetího odboje a byl členem řady exilových a krajanských organizací. Zemřel 15. března 1973, jeho ostatky byly tajně převezeny do Československa a uloženy v rodinné hrobce v Dýšině u Plzně.
„Jenom řízením osudu a jeho odvaze opustit významný post ve Vídni ho nepotkalo to, co potkalo mnohé generály. Z dochovaných materiálů je možné udělat si obrázek o tom, jaký byl generál Eret člověk, jaké hodnoty vyznával a jaký odkaz zanechal naší společnosti,“ dodal prasynovec generála Ereta Pavel Eret.
Editace textu: Monika Krausová
Fotogalerie
